Dějiny hornictví v ČR

1. Etapa: Prehistorické období a počátky českého státu

První stopy o hornické činnosti zanechali na našem území Keltové a v 1. až 9. století germánské a slovanské kmeny. První písemné doklady o dolování pocházejí z 10. století a první písemná zmínka o vývozu z cínu Čech se dochovala od španělského Žida, který roku 965 dorazil do Prahy. V této době docházelo pouze k povrchové těžbě.

2. Etapa: Hornictví do doby husitských válek

Rozvoj hornictví nastal ve 12. až 14. století za vlády Přemysla Otakara II. a Václava II. V tomto období se těžila nalezená ložiska zlatých a stříbrných rud. Mezi nejvýznamnější oblasti patřila Jihlava a Kutná Hora. K útlumu hornického podnikání došlo za vlády Václava IV. a tento pokles způsobily také husitské války.

3. Etapa: Hornictví v době předbělohorské

Král Jiří z Poděbrad se v 15. století zasloužil o obnovu těžby v kutnohorském revíru. Hornictví se přesunulo také k ostatním rudním ložiskám obsahujícím železnou rudu a rudu barevných kovů – mědi a cínu v Krušných horách. Ferdinand I. převzal do své správy báňskou a hutní oblast.

4. Etapa: Hornictví po třicetileté válce

Po bitvě na Bílé Hoře a po třicetileté válce došlo k úpadku českého hornictví a ze země byla vyhnána značná část obyvatel včetně horníků. Z toho důvodu vznikla v roce 1726 v Jáchymově výuka hornictví a hutnictví a horníci byli osvobozeni od vojenské služby a měli nárok na penze. Vzestup těžební činnosti nastal zejména ve východních Čechách, v Beskydech a na Teplicku.

5. Etapa: Hornictví koncem 19. a počátkem 20. století

Toto období je zlatou érou v hornické a hutnické činnosti v českých zemích. V době průmyslové revoluce se nejvíce těžilo uhlí, které bylo důležité pro rozvoj energetického průmyslu a železáren. Naopak nastal útlum těžby stříbra vlivem jeho poklesu cen na světových trzích. Vzhledem k nákladnosti těžby se důlní společnosti slučovaly do kapitálově silných společností.

6. Etapa: Hornictví v období 1919 – 1939

V tomto období docházelo ke stagnaci těžby kvůli rozpadu společného trhu Rakouska-Uherska, k útlumu zbrojního průmyslu a k celosvětové hospodářské krizi. Ve druhé polovině 30. let znovu vzrůstala poptávka po zbraních v důsledku sílící moci Adolfa Hitlera. To uspíšilo modernizaci koksáren a oživení báňského průmyslu.

7. Etapa: Hornictví v období 1940 – 1945

Český báňský průmysl se podřídil potřebám německého válečného průmyslu. Doly byly konfiskovány zahraničními společnostmi a slučovány do větších celků. V této době čeští odborníci na vedoucích postech hornických provozů připravovali doly na éru poválečné obnovy a eliminovali negativní dopady války na báňský průmysl.

8. Etapa: Hornictví v období 1945 – 1968

Komunistická strana vytvořila podmínky pro znárodnění podniků báňského průmyslu dekretem prezidenta republiky. Všechny podniky po tomto kroku spadaly pod Československé doly, národní podnik. Vedle těžby se režim zaměřil na hutnickou výrobu železa a radioaktivních surovin.

9. Etapa: Hornictví v období 1968 – 1990

I nadále báňský průmysl podléhal podmínkám direktivního řízení národního hospodářství. Na počátku 80. let se nejvíce těžilo černé a hnědé uhlí a těžební náklady neustále rostly. Vláda rozhodla o výstavbě nových dolů Slaný, Frenštát a Hodonín I. Rudné hornictví začalo být ztrátové a kvůli rostoucím dotacím ze státního rozpočtu se přistoupilo k útlumovým programům.

10. Etapa: Současnost

Současné trendy vývoje hornictví směřují k oblastem těžby nerudných surovin a ložisek netradičních surovin. Podnikatelé se zaměřují na využívání geotermální energie nebo budování podzemních zásobníků pro skladování strategických zásob pohonných hmot, plynu, energie či toxického průmyslového odpadu.